V pátek 17. ledna opět rozezněla Muzeum Bakovska jazzová a swingová hudba, tentokrát v podání vynikajícího uskupení Swing Trio Avalon v čele s fenomenálním pianistou Jakubem Šafrem. Spolu s klarinetistou Martinem Voříškem a bubeníkem Janem Kubešem se zaměřují především na hudbu klasické swingové éry 30. a 40. let, takže publikum mělo možnost se zaposlouchat do melodií George Gershwina, Duka Ellingtona, Fatse Wallera či Bennyho Goodmana, zvaného „Král swingu“. Z notoricky známých evergreenů zazněly mimo jiné skladby The Man I Love, Nice Work If You Can Get It nebo It Don´t Mean A Thing. Zcela zaplněná orobincová místnost (obsazeno bylo všech 40 míst) tak byla svědkem skvělé hudební atmosféry, diváci oceňovali jednotlivá sóla potleskem a díky bezprostřednosti všech tří muzikantů došlo i na vtipné slovní přestřelky.

Závěrečný aplaus potvrdil, že Bakov má potenciál jazzového publika a že jazzové večery se stávají tradicí, která obohatí bakovský kulturní život.

Foto: Lukáš Bígl

Náš významný rodák, skladatel Jiří Ignác Linek, dnes slaví narozeniny. A ne ledajaké. Dnešního dne si připomínáme 300. výročí od jeho narození. A to už stojí za pořádnou oslavu. Sérii linkovských koncertů už jsme zahájili těsně před vánočními svátky v kostele sv. Bartoloměje, který byl pro Linka druhým domovem. Jako zdejší kantor, ředitel kůru a starší literátského spolku spoluvytvářel kulturní prostředí Bakova 2. poloviny 18. stol., jeho skladby zaznívaly při bohoslužbách a jejich věhlas překročil hranice města, odkud vyjma období studia Linek nikdy nevystrčil paty. Celý život se potýkal s chudobou, přesto je jeho hudba jásavá a plná optimismu. Většinu jeho skladeb interpretovali zdejší hudebníci, obyčejní lidé navyklí hrubé práci, několik zejména varhanních opusů ale Linek psal zřejmě přímo pro sebe, protože jejich obtížnost přesahovala možnosti lidových muzikantů. O rozsahu jeho díla nemáme úplný přehled, o autorství korunovačních intrád, které vznikly u příležitosti korunovace Marie Terezie na českou královnu, vedou odborníci dosud spory, ale nic to nemění na tom, že Linek je pevnou součástí českých Vánoc doznívajícího baroka.

V tomto roce se můžete těšit na další linkovské akce, koncerty a novou Linkovu expozici v Muzeu Bakovska, která v současnosti prochází zásadní proměnou.

V Linkově pamětní síni se stále buduje. Technická četa, bez které by se rekonstrukce vůbec nedala realizovat, nyní provádí hrubé zednické práce. Nejprve zazdila původní dveře, vedoucí do sousedního výstavního sálu. Následovala příprava elektroinstalace, kterou rozvedl pan Janda. Odhalené zdivo, plné nerovností, které se objevilo po odstranění normalizačního dřevotřískového obložení, je teď třeba zednicky srovnat pomocí klasické omítky. Teprve potom bude možné zdi vymalovat a nainstalovat mobiliář. Vznikne tak ucelený a čistý prostor, který nakonec naplníme obsahem.

V rámci výměny oken v budově knihovny a muzea došlo k odinstalování staré Linkovy expozice, která bude v průběhu jara letošního roka nahrazena expozicí zcela novou. Bylo třeba nejprve odstranit staré dřevotřískové obložení a několik vrstev koberců na podlaze. Stěny budou po zavedení elektroinstalace zednicky začištěny a celá místnost vymalována. Nově bude řešeno ozvučení pamětní síně i osvětlení. Celkovou koncepci expozice si můžete prohlédnout na doprovodné fotodokumentaci. Cílem je navodit pomocí minimalistických prostředků (dobové předměty, hra světel a stínů) atmosféru barokní kaple. Chrámové prostředí, kde Linek za varhanami strávil mnoho času při hře i kompozici, bylo totiž vedle školy pro skladatele tím nejpřirozenějším. Návštěvník tak může vstoupit do doby 18. století, do časů obrovského rozmachu české hudby, kdy pojem venkovský kantor nezahrnoval jen výuku dětí, ale veškerou kulturní činnost v obci. Té své, Bakovu nad Jizerou, zůstal Jiří Ignác Linek věrný po celý život.

Za provedené práce děkujeme Jirkovi Halámkovi, pánům z technické čety a panu Jandovi.

Ve středu 8. ledna muzeum navštívila poslední pozvaná třída naší základní školy, aby absolvovala edukační program Co je muzeum (s podtitulem pro mírně pokročilé). I přes ztížené podmínky (probíhající rekonstrukce Linkovy pamětní síně) děti pracovaly aktivně a našli jsme odpovědi téměř na všechny zadané úkoly. Každý se tak mohl seznámit s fungováním muzea, pravidly chování a ve dvojicích se zapojit do hledačky záhadných předmětů v expozici. Až na jeden z nich děti uměly všechny předměty pojmenovat a dovedly popsat i jejich využití.

Až do vánočních prázdnin budou přicházet děti do Muzea Bakovska na besedu s názvem Co je muzeum. Tentokrát nás navštívili žáci 4.A se svou paní učitelkou Lenkou Švarcovou Malcovou. Vedle seznámení s fungováním muzea se děti ve dvojicích zapojily do „hledačky“, ve které šlo o to najít číslem označené předměty a pokusit se je pojmenovat. Některým hledačům dalo pátrání pěkně zabrat. Většina se ale snažila aktivně zapojovat. V závěrečné diskuzi děti prokázaly, jak znají předměty, které už dnes nejsou běžnou součástí domácností. Jako bonusové překvapení se mohli žáci podívat do útrob muzea, konkrétně do jednoho z depozitářů, a prohlédnout si vánoční výstavu.

S listopadem jsme se rozloučili pohádkou v podání Divadla Malé Čarodějnice „O Vánocích, které nechtěly být“. A o čem že taková pohádka může být? Také jsme nevěděli a netrpělivě čekali. Úžasná herečka Jana Štromská nás nenechala dlouho v nevědomosti a pomocí loutek nám celý příběh zahrála. Tak tedy: ten rok byly děti (Kačenka a Jozífek) opravdu, ale opravdu zlobivé. Nejen že si po sobě neuklízely hračky, na písek chodily v těch nejhezčích šatech, nemyly se, až jim za ušima a za krkem vyrostla zelenina, ale také se praly a neposlouchaly maminku. Proto se Vánoce rozhodly, že prostě nebudou. A víte, jak to všechno dopadlo? Samozřejmě, že dobře – jako každá pohádka. Vánoce děti naučily, jak se mají chovat, jak si po sobě uklízet a také jak nezlobit maminku. Během pohádky zaznělo také několik vánočních koled, které si rády zazpívaly i děti.

V sobotu 16. listopadu jsme ve tři hodiny slavnostně otevřeli výstavu, která v sobě originálně spojuje vánoční tematiku a zajímavosti objevené v našich muzejních depozitářích. Některé předměty jsou tak vystaveny vůbec poprvé. I přes komornější účast se vernisáž vydařila. Hudební vystoupení sester Linkových, které doprovodila na klavír jejich maminka, všem navodilo pravou vánoční atmosféru. Návštěvníci si se zájmem prohlíželi jednotlivé exponáty, diskutovali nad nimi a někteří se zdrželi ještě dlouho po konci oficiální části. Výstava je otevřena až do 5. ledna ve výpůjční době knihovny, tj. v pondělí od 8:30 do 17:00, ve středu od 8:30 do 18:00 a v pátek od 8:30 do 12:00. Návštěva je možná i po telefonické domluvě na čísle 705 788 090.

V našem muzeu i v listopadu pokračují edukační programy Co je muzeum. V jejich rámci se děti od 2. do 5. ročníku seznámí s tím, jak se v muzeu chovat a co zde můžeme nalézt. Podle čísel ve dojicích či trojicích dále hledají tajemné předměty a snaží se je pojmenovat. Někdy to jde hladce, u některých musí přijít nápověda a někdy se stane, že musí správné řešení prozradit lektorka. Starší děti si z muzea odnášejí i základní muzejnickou terminologii. Pro všechny je navíc otevřená aktuální výstava a občas se pro ty starší otevřou i tajemství podkroví, kde se skrývají v depozitářích naše nevystavené sbírky.

První Jazzový večer v Muzeu Bakovska, který se uskutečnil 8. listopadu, se nadmíru vydařil. V zaplněné výstavní síni si návštěvníci vyslechli jazzové a swingové evergreeny, jako jsou Night nad Day od Cole Portera, Summer Time z pera George Gerschwina či píseň Fever, kterou proslavila zpěvačka Peggy Lee. Trio, vedené kapelníkem Petrem Janovcem, střídalo svižné skladby s pomalými a dokázalo přirozeně s posluchači navázat kontakt. Baskytarista Jan Hanuš celý koncert doprovodil slovem a zpěvem všechny nadchla Veronika Doudová. Věříme, že tento příjemný večer je začátkem nové tradice komorních podvečerních setkání s dobrou hudbou v našem muzeu.

Za fotografie děkujeme Lukáši Bíglovi.

O víkendu 12. – 13. 10. 2024 se to na bakovském náměstí hemžilo lidmi. Konalo se zde orobincové sympozium, setkání se zastupiteli v bývalém OD Jizera, v Muzeu Bakovska byla vernisáž výstavy výtvarných prací žáků bakovské základní školy a pracovní díly pro děti. Mnozí z Vás si udělali procházku do města před polednem s tím, že na náměstí „něco zakousnete“ a pak navštívíte některou z dalších akcí.

Je nám moc líto, že jste z Restaurant Day odcházeli se smíšenými pocity nebo dokonce nespokojení. Někteří prodejci, byť byli domluveni s předstihem, svoji účast před konáním akce zrušili. Omluvou byla nemoc, ale také technické problémy. Jelikož to bylo opravdu na poslední chvíli, nepodařilo se nám sehnat adekvátní náhradníky a z tohoto důvodu převažovalo na akci sladké občerstvení. Věříme, že během příštího Restaurant Day se podaří Vaše očekávání naplnit.

Foto: Lukáš Bígl

Ve dnech 12. a 13. října 2024 se v budově staré radnice v Bakově nad Jizerou uskuteční již 2. ročník akce s názvem Bakovský orobinec. Tradice orobincové výroby na Bakovsku sahá hluboko do minulosti, konkrétně do počátku 18. století a je spojena s mnichy kapucíny, kteří tuto dovednost přivezli z Itálie. Produkce tašek, obuvi do chléva, klobouků, ale i rákosového zboží se stala rozšířeným způsobem přivýdělku většiny bakovských domácností. Postupně v 2. polovině 19. století vznikaly firmy, které orobincovou výrobu soustřeďovaly a zároveň získávaly odbytiště daleko za hranicemi českých zemí. Na přelomu století se hitem staly klobouky do tropů, tzv. holubovky, které používali např. vojáci v severní Africe. Obchodník František Oplt přišel s novým postupem pletení, tzv. bakovskou padesátkou, která je dodnes základním prvkem všech výrobků. Zhruba 70 % zboží šlo na počátku 20. století na export. Bakovský orobinec byl prezentován na četných výstavách, jmenujme alespoň Zemskou výstavu v Praze (1891) nebo Světovou výstavu v Rio de Janeiru (1922). Posledním velkým úspěchem byla účast na Světové výstavě v Bruselu (1958). Tzv. bruselský styl ovlivnil i design orobincového zboží, zejména kabelek a kloboučků. Obdivovat je můžete v turistické sezóně v Muzeu Bakovska, kde se nachází unikátní expozice věnovaná orobincové výrobě. 50. léta bohužel zlikvidovala domáckou orobincovou produkci a všichni pletaři a pletařky byli sloučeni do jednoho Okresního podniku služeb. Po sametové revoluci OPP zanikl. Výrobu se pokoušeli vzkřísit Ilja Karmazín a Karel Fridrych, kteří do roku 2014 provozovali orobincovou dílnu na Malé Bělé.

V současnosti přežívá tato tradice v osobě paní Ivety Dandové, dceři Ilji Karmazína, která jako jediná ovládá pletení po bakovském způsobu pomocí tzv. padesátky a je držitelkou titulu Nositel tradice lidových řemesel. Techniku pletení předává paní Dandová nejen svým dvěma dcerám, ale v rámci lektorské činnosti povede na Bakovském orobinci kurz pletení pro úplné začátečníky i mírně pokročilé (pokračovací kurz z minulého ročníku). Cílem je tuto jedinečnou techniku udržet a vychovat následovníky, kteří tradici ponesou dále.

V rámci dvoudenního programu proběhne dále beseda o pletení z ostatních přírodních materiálů pod vedením pana Ivana Sošky, setkání pamětníků a orobincová módní přehlídka, kde žákyně zdejší základní školy předvedou nádherné módní doplňky, jako jsou kabelky a klobouky. Nedílnou součástí je výstava výrobků z orobince. Stejně jako loni pořadatelé osloví veřejnost s prosbou, aby lidé na výstavu přinášeli orobincové předměty, případně je darovali do muzea. Pro děti je připraveno loutkové představení O bakovském orobinci a tvůrčí dílna v prostorách Muzea Bakovska, které je spolu s Kreativním centrem Zvířetice, paní Dandovou a Městem Bakov nad Jizerou spolupořadatelem celé akce. Vše doplní fotoateliér s možností vyfotit se s orobincovými doplňky. Novinkou letošního ročníku bude pokus o upletení rekordní padesátky. Po oba dva dny začíná program v 10:00 a končí mezi čtvrtou a pátou hodinou, kurz bude vždy zahájen o dvě hodiny dříve, tj. v 8:00. Věříme, že letošní ročník přinese nové podněty, jak k této unikátní regionální tradici přilákat více pozornosti, aby se orobincová výroba nestala pouze záležitostí minulosti.

Muzeum Bakovska připravilo pro žáky 1. stupně zhruba hodinové programy, které mají za úkol děti seznámit s fungováním muzea a jeho činností. Jako první nás navštívili druháčci. Pro ně byl určen program s názvem „Co je muzeum“. Společně jsme prošli pravidla bezpečného chování v muzeu, popovídali si o tom, co v muzeu můžeme nalézt, a formou skupinové hry jsme si prohlédli stálou expozici, kde měly děti vyhledávat čísly označené předměty. Cílem bylo předmět správně pojmenovat a říci, k čemu sloužil. Mnozí si z muzea odnesli zcela nová slova, která do té doby neznali, jako je kalamář, hoblík nebo kolovrátek.

V úterý 1. října nás navštívilo divadélko Koloběžka s Houbařskou pohádkou. S touto pohádkou jsme se přenesli do světa hub k čerstvě vyklubanému Hříbkovi, nafoukané Hraběnce Muchomůrkové, houbí Babce a zlobivému Honzovi, který se neumí chovat v lese a napraví ho až spravedlivý čaroděj. Představení se nám všem moc líbilo a rádi přivítáme divadélko Koloběžka s další pohádkou.

Dva poslední zářijové víkendy byly v muzeu zasvěceny výstavě Velký svět malých vláčků. Vzhledem k tradici této akce a oblíbenosti modelových železnic se už dopředu dalo tušit, že návštěvnost bude veliká. Za oba víkendy se na výstavu přišlo podívat celkem 632 zájemců. Nadšení modelářů, kteří s milimetrovou pečlivostí svá miniaturní kolejiště staví, se přenášelo i na příchozí. Nejen děti, ale i jejich rodiče zářili, protože hravost, kterou v nás vláčky vyvolávají, na chvíli překryla i slupku dospělosti.

K vidění byly tři typy modelů. H0 a H0m jsou největším existujícím rozměrem (poměr 1:87). V poměru 1:120 se staví železnice typu TT. Jak nám modeláři prozradili, lze sestrojit i kolejiště v ještě menším poměru. Pro tyto milovníky minivláčků se vžilo označení krotitelé blech. Naši modeláři ale dávají přednost preciznímu vypracování každého detailu nad rozsahem kolejové soustavy. Vše musí být jako v reálné krajině – lidé, domy, dopravní prostředky i přírodní prostředí. Na nákladních vozech se veze skutečné uhlí, v přímém přenosu můžeme sledovat zásah hasičů, na přejezdech čekají maličká autíčka různého stáří, mezi nimi Trabant, Tatra a další značky současné i veteránské. Světelný a zvukový doprovod ještě umocňuje dojem, že pozorujeme reálný provoz na železnici.

Nejrozměrnějším počinem byl model bakovského kolejiště mezi hlavním nádražím a zastávkou Bakov-město. Kromě obou nádražních budov (zastávku můžete vidět ještě v původní podobě) nechybí mosty nad Jizerou, ani skála lemující trať u hlavního nádraží. Do budoucna chtějí modeláři na tomto díle pokračovat a přidat k němu další, Bakovákům dobře známé objekty, jako je třeba hostinec Na Zastávce.

To, co už návštěvníci nemohli pozorovat, byla opakovaná údržba modelů, čištění kolejišť, promazávání, kontrola spojů mezi vagóny a funkčnosti ozvučení. Naši modeláři věnovali výstavě opravdu hodně ze svého volného času a za to se patří jim poděkovat.

Za fotodokumentaci děkujeme Jakubu Čermákovi.

Výstavu Velký svět malých vláčků navštívily poslední zářijový den třídy 0.P, 1.A, 1.B, 2.A, 2.B, 3.A a 3.B Základní škola Bakov nad Jizerou, které se po půl hodinách střídaly v našem muzeu. Byl to trochu maraton, ale vše se zvládlo a děti byly nadšené nejen z vláčků, ale i z možnosti vyzkoušet a pustit vlakové soupravy na železnici. Moc děkujeme pánům modelářům, kteří obětovali volný čas a umožnili dětem výstavu shlédnout.

O víkendu 21. a 22. září se pro zájemce otevřela tradiční výstava Velký svět malých vláčků. Modeláři z Bakova a okolí připravili pro fandy železnice všech věkových kategirií několik modelových kolejišť ve třech různých měřítcích – H0, H0m (největší existující měřítka v poměru 1:87) a TT. Pohyblivé vláčky doprovázely zvukové a světelné efekty a všichni mohli obdivovat drobné detaily kolem trati. V tomto směru byl asi největší zajímavostí zmenšený model bakovské železnice mezi hlavním nádražím a zastávkou. Stejně jako trať reálná i její zmenšená kopie vyžaduje od svých tvůrců neustálou údržbu. Největším nepřítelem je pro modeláře prach, který může poškodit elektroinstalaci a provoz na miniželeznici úplně zastavit. Šikovnost jejích tvůrců můžete obdivovat i následující víkend 28. a 29. září.

Výměnu oken v Muzeu Bakovska jsme zdárně završili v pátek 13. září. Byla to i příležitost ke generálnímu úklidu. Bylo třeba odklidit pozůstatky stavebních prací, vše vrátit na původní místo a vitríny otřít a vyleštit. Obzvláště koberce po důkladném vyčištění září barvami, za což děkujeme dámám z úklidové služby. S některými předměty se už v expozici nesetkáte, hlavně s těmi volně přístupnými, kterým lidské doteky nedělaly dobře, nové naopak přibyly. Novotou zářící okna určitě nebudou poslední změnou, kterou muzeum projde. Bez silných paží pánů z technické čety bych se neobešla, stejně tak děkuji i své rodině, která obětavě pomáhala s úklidem. Díky nim jsme mohli muzeum v sobotu znovu otevřít veřejnosti.

Tereza Kolínská

Stejně jako v knihovně probíhá i v muzeu kompletní výměna oken, která nyní budou mít jednotný vzhled. Sluší se poděkovat pánům z firmy, která výměnu provádí, že trpělivě plní naše požadavky. Připravit muzeum pro takovou akci totiž vyžaduje složitou logistiku. Jak vše přikrýt, aby exponáty byly chráněny před prachem? Jak přemístit vitríny, aby se řemeslníci dostali tam, kam potřebují? Bez naší ochotné technické čety bychom to nezvládli. Za to jí patří dík. Zároveň chceme využít tuto příležitost k drobným úpravám v expozici. Na delší dobu se také uzavře pamětní síň Jiřího Ignáce Linky, kterou čeká velká rekonstrukce. Její znovuotevření snad důstojně završí 300. výročí skladatelova narození, které si budeme připomínat v lednu příštího roku.

Tereza Kolínská, pracovník infocentra a muzea

Byli bychom rádi, aby se naše muzeum stalo místem, kam rádi zavítají Bakováci i turisté z větší či menší dálky. Proto nadále rozšiřujeme zázemí pro naše návštěvníky. Jak jsme už informovali, k dispozici jsou nejrůznější propagační materiály z oblasti cestovního ruchu, které si můžete odnést či si je jen prostudovat v našem odpočinkovém koutku u pokladny. V nabídce turistických suvenýrů si každý najde to své. Zakoupit můžete oblíbené vizitky, dřevěné turistické známky a nově od jara i sběratelské puzzle magnetky s motivem města Bakov nad Jizerou a Muzea Bakovska. Že magnetky táhnou, o tom svědčí i to, že jsou aktuálně v čele prodejnosti. Expozice muzea projdou postupnými změnami. Jako první se na rekonstrukci chystá pamětní síň Jiřího Ignáce Linka, aby byla připravena na 300. výročí skladatelova narození, které důstojně oslavíme v předvánočním čase. Muzeum Bakovska ale nabízí mnohem více. Dámy, přijďte se pokochat módními kousky z orobince. Pro vaše ratolesti připravujeme doprovodné aktivity, aby pro ně expozice nebyla jen nezáživnou sbírkou nepoužívaných předmětů. I pánové se jistě nebudou nudit, třeba u exponátů z historie zdejšího hasičského sboru.