8. května si naše země spolu s desítkami dalších států připomněla 80. výročí konce nejkrvavějšího konfliktu v dějinách, 2. světové války. Pro náš lid toto datum zároveň znamená osvobození od 6 let trvající nadvlády nacistické třetí říše. Boje na našem území sice datem 8. května zcela neustaly, ale význam tohoto dne se tím neumenšuje.

I Bakov nad Jizerou se k oslavám připojil. Po celé odpoledne probíhal na náměstí bohatý program. Již v dopoledních hodinách si mohli kolemjdoucí prohlédnout vojenskou techniku a muže v uniformách, kteří se připravovali na odpolední bojovou ukázku. Oficiální program zahájili v půl jedné ochotníci z DS Tyl svou scénkou. Vystoupení vycházelo z reálných událostí, které se v Bakově odehrávaly v revolučních dnech 1945. O unikátní úvod a závěr ke scénce se postaral 95letý pamětník, pan Tomáš Hyka, který namluvil své vzpomínky.

Na ochotníky navázala kapela Jazzika se svým pásmem swingových písní 30. – 60. let 20. stol. O kvalitě jejich produkce svědčilo i to, že na hudební zkoušku jim postačilo pouze několik minut. A pak už přišel zřejmě vrchol celého odpoledne, dynamická bojová ukázka, která davy přihlížejících zavedla opět do květnových dnů 1945. Diváci shlédli typické výjevy z revolučního dění i skutečnou přestřelku mezi přicházející Rudou armádou a ustupujícím Wehrmachtem, do které se zapojilo několik klubů vojenské historie i naši ochotníci v rolích civilistů, celkem několik desítek osob.

Zklidnění po bitevní vřavě přinesli svými lidovými tanci baráčníci z Malé Bělé, kteří své pásmo okořenili třeba „dřevákovým“ tanečkem. Pak následovala opět kapela Jazzika, jejíž hudba celé odpoledne uzavřela.

V půl šesté proběhl na městském hřbitově pietní akt u pomníku padlých. Za účasti sboru dobrovolných hasičů, baráčníků a vedení města uctil památku obětí války z Bakova a okolí. Po položení věnců a kytic pronesl krátké slovo 1. místostarosta města Václav Grünwald.

Navzdory nepříznivým předpovědím se vyvedlo i počasí, hladoví a žízniví se mohli občerstvit u stánků a všichni účinkující svým dílem přispěli k hladkému průběhu. A za to jim patří velký dík.

Vážení přátelé, již ve čtvrtek 8. 5. vás na náměstí čeká odpolední program u příležitosti 80. výročí osvobození naší země od nacismu. Na co se můžete těšit? Už od 10 hodin bude v prostoru před prodejnou COOP k vidění dobová vojenská technika. V půl jedné přijďte podpořit naše ochotníky, kteří pro tuto příležitost vytvořili a nacvičili scénku, která vznikla na základě autentických vzpomínek jednoho z pamětníků. V 13:00 si můžete poslechnout swingovou hudbu v podání kapely Jazzika, která se znovu představí v 16:00. Ve 14:00 proběhne na náměstí skutečná bitva, díky které se budeme moci přenést v čase o 80 let zpět a představit si, jak dramatické byly poslední dny války. V 15:00 nás svým vystoupením potěší baráčníci z Malé Bělé. Celý program zakončí v 17:30 pietní akt u hrobu padlých na městském hřbitově. Po celou dobu (13:00-17:00) bude otevřeno také Muzeum Bakovska, kde aktuálně probíhá tematická výstava Osvobození.

Všechny fanoušky našich hudebních večerů upozorňujeme, že od pondělí 5. května jsou v předprodeji vstupenky na koncert Aleny Hladké a Petra Ožany. Tentokrát se neponese v rytmu jazzu, ale oba interpreti nás zavedou do světa chansonu. Vstupné je 150 Kč a lístky si můžete zakoupit či zarezervovat v naší městské knihovně. K dobré hudbě bude jako vždy patřit i sklenka dobrého vína.

V pátek 21. 3. od 19 hod. přivítáme v našem muzeu Futur Swing Trio v čele s kapelníkem Martinem Hrubcem. I když běžně vystupují v pěti, nám přijedou zahrát ve složení kytara – housle – kontrabas, aby lépe vyhověli komornímu prostředí orobincové místnosti. Futur Swing čerpá hudební podněty ze světa gypsy swingu a kombinuje ho s moderním pohledem. Oproti klasickému revivalu nejde jen o udržování tradice, ale také o objevování nových cest v interpretaci a improvizaci. Inspirací je kapele zejména Django Reinhradt, belgicko-francouzský jazzový hudebník 1. poloviny 20. století. Jazzový večer si jako tradičně můžete zpříjemnit malým občerstvením a sklenkou vína. Těšit se můžete na nově řešené osvětlení orobincové místnosti, které dotvoří intimní atmosféru koncertu.

V letošním roce si připomínáme 80. výročí osvobození naší země od nacismu. Jako řada jiných obcí a měst i Bakov nad Jizerou se připojí k oslavám, a to hned několika akcemi. Od 26. dubna se můžete v našem muzeu těšit na výstavu Osvobození, která zmapuje květnové události 1945 v našem městě. Oslavy pak vyvrcholí 8. května na náměstí odpoledním programem. Kapela Jazzika rozezní náměstí dobovou hudbou, vystoupí malobělští baráčníci a v podání našich ochotníků uvidíte scénku z příchodu osvoboditelů do Bakova. Vrcholem bude příjezd vojenského konvoje a bojová ukázka ze závěru 2. světové války. Po celou dobu bude k dispozici občerstvení slané i sladké. A možná přijede i Borisek!

Už jen pár dnů a veškeré řemeslnické práce v Linkově síni budou dokončené. Stěny jsou čistě vymalované, místnost je osvětlena novým bodovým svítidlem a v tuto chvíli finišuje pokládka nové dřevěné podlahy. Stará budova naší knihovny a muzea nám stále přináší nová překvapení. Nová podlaha třeba odhalila, že stěny starého domu nejsou ani náhodou rovné. Rozdíl od jednoho rohu k druhému činí téměř 5 cm, s kterými si náš šikovný správce budov Jirka Halámka bude muset poradit. Souběžně s rekonstrukcí místnosti probíhá výroba vitrín, které jsme zatím jen v našich hlavách naplnili obsahem, abychom návštěvníkům zprostředkovali Linkův život i dobovou atmosféru. Ve spolupráci s tiskovým studiem pak vše graficky doladíme. Můžeme už teď prozradit, že v hlavní roli grafického řešení se vám představí jeden z andílků z řezbářské dílny rodiny Jelínků, který je součástí naší stálé expozice.

V pondělí 24. února se pro vás otevře v 8:30 nová výstava v našem muzeu pod názvem Bakov včera a dnes I. – bakovské ulice. Na téměř 50 plakátech uvidíte přes stovku dobových fotografií Bakova. K mnohým jsme vytvořili pro srovnání současnou fotku. Je zajímavé pozorovat, jak se naše město měnilo, a zároveň vás možná popadne špetka nostalgie při pohledu na to, jaká romantická zákoutí jsou nenávratně ztracena. S nafocením současného Bakova nám vydatně pomohly děti z 6.A z naší základní školy, které navzdory nevlídnému a studenému počasí prolézaly bakovská zákoutí, aby pořídily záběry po vzoru historických fotek.

Součástí výstavy jsou i fotoalba z našich sbírek, knihy obsahující dobové fotografie či pohlednice, ale i obrazy a kresby s bakovskými motivy od zdejších významných malířů Rudolfa Livory a Jaroslava Müllera. Livorovy malby i Müllerovy drobné črty a kresby doplňují pohled na Bakov od předválečného období až po 70. léta 20. stol. Obzvláště Jaroslav Müller, který zřejmě neopouštěl nikdy domov bez skicáku, vytvořil obdivuhodnou kolekci kreseb Bakova a okolí, která by si zasloužila samostatnou výstavu.

Otevírací doba výstavy se shoduje s výpůjčními hodinami knihovny, od 1. dubna, kdy začíná turistická sezóna, je navíc otevřeno i o víkendech, a to vždy od 10:00 do 12:00 a od 14:00 do 16:00. Výstava bude přístupná až do 13. dubna, je tedy možné ji navštívit ještě i během velikonočního jarmarku.

V pondělí 24. února v našem Muzeu Bakovska otvíráme výstavu historických fotografií Bakov včera dnes I. – bakovské ulice. K vidění bude více než 100 snímků od 60. let 19. stol. do 80. let 20. stol., tedy téměř 120 let bakovské historie. Ve spolupráci se šesťáky z naší základní školy jsme k některým vytvořili i současné fotografie, abyste mohli porovnat, jak se daná místa za několik desítek let změnila. Výstava bude otevřena do neděle 13. dubna.

21. ledna uběhlo celých 300 let od narození a křtu bakovského rodáka Jiřího Ignáce Linka (1725–1791). Do bakovské historie se zapsal jako místní učitel, do bohaté historie české hudby jako plodný skladatel. Patří mezi fenomén české hudby, který neměl v okolní Evropě obdobu. Tímto fenoménem jsou čeští a moravští kantoři. Ti působili v období od 17. století do poloviny 19. století jako učitelé na venkově a menších městech při místních farách. Jen učením se však nedalo zcela uživit, proto si k živobytí přivydělávali jako písaři, kostelníci, muzikanti nebo ředitelé kostelních kůrů. Muzikantské umění bylo na mnoha místech přímo podmínkou pro učitelský úřad. I Linek v Bakově byl ředitelem kůru v kostele sv. Bartoloměje, kde měl na starost zajištění hudebního doprovodu náboženských obřadů. V tomto kontextu mnoho kantorů uplatnilo své skladatelské ambice a stali se tak skladateli zejména duchovní hudby. Do dnešních dnů se dochovalo velké množství skladeb od venkovských učitelů, které jsou hromadně označované jako kantorská hudba. Ač tyto skladby dosahují různé kvality, jsou nám důležitým pramenem o dobrém stavu obecné hudebnosti lidí té doby v Čechách a na Moravě. Svým hudebně pedagogickým působením významně přispěli ke rčení “Co Čech, to muzikant.” a vytvářeli podhoubí, ze kterého vyrůstali velikáni české hudby jako Josef Mysliveček, Jan Dismas Zelenka, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a mnoho dalších. Mezi nejslavnější jména z oblasti kantorské hudby patří Tomáš Norbert Koutník (1698–1775; působil v Chocni), Viktorín Ignác Brixi (1716–1803; působil v Poděbradech), Josef Schreier (1718–?; působil v Bílovicích u Uherského Hradiště) a vrcholný představitel kantorské hudby Jakub Jan Ryba (1765–1815; působil v Rožmitálu pod Třemšínem), autor známé České mše vánoční “Hej, mistře!”. A mezi tyto nejdůležitější jména patří právě i náš bakovský kantor Jiří Ignác Linek.

Pavel Ostrý

muzikolog a pedagog

První únorové úterý nás opět navštívilo Divadélko Koloběžka s další z tematických pohádek. Tentokrát to byla pohádka „Jak vyzrát na bacily“. A o čem že taková pohádka je? No přece o Honzovi Palečkovi, který dostane rýmu a teplotu. Naštěstí přijde pan doktor, který Honzovi poradí jak s bacily zatočit. A to se také dozvěděli všichni, kteří se přišli na pohádku podívat. Děkujeme Divadélku Koloběžka za další krásnou a hlavně poučnou pohádku.

Milí přátelé bakovské historie, Muzeum Bakovska pro Vás na předjaří a první jarní týdny připravuje výstavu starých fotografií a pohlednic Bakov včera a dnes I. Zaměříme se na vzhled bakovských ulic a náměstí od konce minulého století do 80. let 20. století. Ve spolupráci se žáky základní školy Vám zprostředkujeme porovnání míst, zachycených na jednotlivých fotografiích, jak vypadala v minulosti a jak se do dnešních dnů změnila. V dalších letech chceme s podobnými výstavami pokračovat. Tématy budou významné budovy, živnosti a provozovny a spolky. Na příští 3 sezony se tedy můžete těšit na podobné výlety do bakovské minulosti.

Dnes si připomínáme Den památky obětí holocaustu. Přesně před 80 lety byl totiž Rudou armádou osvobozen koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. Vojáci zde našli kolem 7000 zubožených vězňů na pokraji smrti. Ironií osudu bylo, že v pořadí druhý tábor v Osvětimi, nechvalně známý Auschwitz II – Birkenau, stavěli titíž sovětští vojáci zajatí na východní frontě. I v našem malém městě si můžeme připomenout oběti holocaustu, nejstrašnější hromadné vraždy v dějinách. Byla jimi rodina obchodníka Bedřicha Faltina z Tondrovy ulice. Spolu se svou ovdovělou sestrou a její dcerou s manželem byl v říjnu 1941 internován na mladoboleslavském hradě, odkud ho v lednu 1943 deportovali do Terezína. Po necelém roce pobytu se dostal 15. prosince transportem Dr do osvětimského vyhlazovacího pekla. Vzhledem k věku (bylo mu už 72 let) byl s největší pravděpodobností ihned poslán do plynové komory.

V současné době stále více dochází ke zpochybňování některých skutečností kolem holocaustu (např. počet zavražděných) a s tím, jak odcházejí poslední pamětníci, je to stále snadnější. Nezapomínejme tedy nikdy na oběť 6 miliónů Židů, kteří během „konečného řešení“ zcela bezdůvodně přišli o život.

V pátek 17. ledna opět rozezněla Muzeum Bakovska jazzová a swingová hudba, tentokrát v podání vynikajícího uskupení Swing Trio Avalon v čele s fenomenálním pianistou Jakubem Šafrem. Spolu s klarinetistou Martinem Voříškem a bubeníkem Janem Kubešem se zaměřují především na hudbu klasické swingové éry 30. a 40. let, takže publikum mělo možnost se zaposlouchat do melodií George Gershwina, Duka Ellingtona, Fatse Wallera či Bennyho Goodmana, zvaného „Král swingu“. Z notoricky známých evergreenů zazněly mimo jiné skladby The Man I Love, Nice Work If You Can Get It nebo It Don´t Mean A Thing. Zcela zaplněná orobincová místnost (obsazeno bylo všech 40 míst) tak byla svědkem skvělé hudební atmosféry, diváci oceňovali jednotlivá sóla potleskem a díky bezprostřednosti všech tří muzikantů došlo i na vtipné slovní přestřelky.

Závěrečný aplaus potvrdil, že Bakov má potenciál jazzového publika a že jazzové večery se stávají tradicí, která obohatí bakovský kulturní život.

Foto: Lukáš Bígl

Náš významný rodák, skladatel Jiří Ignác Linek, dnes slaví narozeniny. A ne ledajaké. Dnešního dne si připomínáme 300. výročí od jeho narození. A to už stojí za pořádnou oslavu. Sérii linkovských koncertů už jsme zahájili těsně před vánočními svátky v kostele sv. Bartoloměje, který byl pro Linka druhým domovem. Jako zdejší kantor, ředitel kůru a starší literátského spolku spoluvytvářel kulturní prostředí Bakova 2. poloviny 18. stol., jeho skladby zaznívaly při bohoslužbách a jejich věhlas překročil hranice města, odkud vyjma období studia Linek nikdy nevystrčil paty. Celý život se potýkal s chudobou, přesto je jeho hudba jásavá a plná optimismu. Většinu jeho skladeb interpretovali zdejší hudebníci, obyčejní lidé navyklí hrubé práci, několik zejména varhanních opusů ale Linek psal zřejmě přímo pro sebe, protože jejich obtížnost přesahovala možnosti lidových muzikantů. O rozsahu jeho díla nemáme úplný přehled, o autorství korunovačních intrád, které vznikly u příležitosti korunovace Marie Terezie na českou královnu, vedou odborníci dosud spory, ale nic to nemění na tom, že Linek je pevnou součástí českých Vánoc doznívajícího baroka.

V tomto roce se můžete těšit na další linkovské akce, koncerty a novou Linkovu expozici v Muzeu Bakovska, která v současnosti prochází zásadní proměnou.

V Linkově pamětní síni se stále buduje. Technická četa, bez které by se rekonstrukce vůbec nedala realizovat, nyní provádí hrubé zednické práce. Nejprve zazdila původní dveře, vedoucí do sousedního výstavního sálu. Následovala příprava elektroinstalace, kterou rozvedl pan Janda. Odhalené zdivo, plné nerovností, které se objevilo po odstranění normalizačního dřevotřískového obložení, je teď třeba zednicky srovnat pomocí klasické omítky. Teprve potom bude možné zdi vymalovat a nainstalovat mobiliář. Vznikne tak ucelený a čistý prostor, který nakonec naplníme obsahem.

V rámci výměny oken v budově knihovny a muzea došlo k odinstalování staré Linkovy expozice, která bude v průběhu jara letošního roka nahrazena expozicí zcela novou. Bylo třeba nejprve odstranit staré dřevotřískové obložení a několik vrstev koberců na podlaze. Stěny budou po zavedení elektroinstalace zednicky začištěny a celá místnost vymalována. Nově bude řešeno ozvučení pamětní síně i osvětlení. Celkovou koncepci expozice si můžete prohlédnout na doprovodné fotodokumentaci. Cílem je navodit pomocí minimalistických prostředků (dobové předměty, hra světel a stínů) atmosféru barokní kaple. Chrámové prostředí, kde Linek za varhanami strávil mnoho času při hře i kompozici, bylo totiž vedle školy pro skladatele tím nejpřirozenějším. Návštěvník tak může vstoupit do doby 18. století, do časů obrovského rozmachu české hudby, kdy pojem venkovský kantor nezahrnoval jen výuku dětí, ale veškerou kulturní činnost v obci. Té své, Bakovu nad Jizerou, zůstal Jiří Ignác Linek věrný po celý život.

Za provedené práce děkujeme Jirkovi Halámkovi, pánům z technické čety a panu Jandovi.

Ve středu 8. ledna muzeum navštívila poslední pozvaná třída naší základní školy, aby absolvovala edukační program Co je muzeum (s podtitulem pro mírně pokročilé). I přes ztížené podmínky (probíhající rekonstrukce Linkovy pamětní síně) děti pracovaly aktivně a našli jsme odpovědi téměř na všechny zadané úkoly. Každý se tak mohl seznámit s fungováním muzea, pravidly chování a ve dvojicích se zapojit do hledačky záhadných předmětů v expozici. Až na jeden z nich děti uměly všechny předměty pojmenovat a dovedly popsat i jejich využití.

Až do vánočních prázdnin budou přicházet děti do Muzea Bakovska na besedu s názvem Co je muzeum. Tentokrát nás navštívili žáci 4.A se svou paní učitelkou Lenkou Švarcovou Malcovou. Vedle seznámení s fungováním muzea se děti ve dvojicích zapojily do „hledačky“, ve které šlo o to najít číslem označené předměty a pokusit se je pojmenovat. Některým hledačům dalo pátrání pěkně zabrat. Většina se ale snažila aktivně zapojovat. V závěrečné diskuzi děti prokázaly, jak znají předměty, které už dnes nejsou běžnou součástí domácností. Jako bonusové překvapení se mohli žáci podívat do útrob muzea, konkrétně do jednoho z depozitářů, a prohlédnout si vánoční výstavu.

S listopadem jsme se rozloučili pohádkou v podání Divadla Malé Čarodějnice „O Vánocích, které nechtěly být“. A o čem že taková pohádka může být? Také jsme nevěděli a netrpělivě čekali. Úžasná herečka Jana Štromská nás nenechala dlouho v nevědomosti a pomocí loutek nám celý příběh zahrála. Tak tedy: ten rok byly děti (Kačenka a Jozífek) opravdu, ale opravdu zlobivé. Nejen že si po sobě neuklízely hračky, na písek chodily v těch nejhezčích šatech, nemyly se, až jim za ušima a za krkem vyrostla zelenina, ale také se praly a neposlouchaly maminku. Proto se Vánoce rozhodly, že prostě nebudou. A víte, jak to všechno dopadlo? Samozřejmě, že dobře – jako každá pohádka. Vánoce děti naučily, jak se mají chovat, jak si po sobě uklízet a také jak nezlobit maminku. Během pohádky zaznělo také několik vánočních koled, které si rády zazpívaly i děti.