21. ledna uběhlo celých 300 let od narození a křtu bakovského rodáka Jiřího Ignáce Linka (1725–1791). Do bakovské historie se zapsal jako místní učitel, do bohaté historie české hudby jako plodný skladatel. Patří mezi fenomén české hudby, který neměl v okolní Evropě obdobu. Tímto fenoménem jsou čeští a moravští kantoři. Ti působili v období od 17. století do poloviny 19. století jako učitelé na venkově a menších městech při místních farách. Jen učením se však nedalo zcela uživit, proto si k živobytí přivydělávali jako písaři, kostelníci, muzikanti nebo ředitelé kostelních kůrů. Muzikantské umění bylo na mnoha místech přímo podmínkou pro učitelský úřad. I Linek v Bakově byl ředitelem kůru v kostele sv. Bartoloměje, kde měl na starost zajištění hudebního doprovodu náboženských obřadů. V tomto kontextu mnoho kantorů uplatnilo své skladatelské ambice a stali se tak skladateli zejména duchovní hudby. Do dnešních dnů se dochovalo velké množství skladeb od venkovských učitelů, které jsou hromadně označované jako kantorská hudba. Ač tyto skladby dosahují různé kvality, jsou nám důležitým pramenem o dobrém stavu obecné hudebnosti lidí té doby v Čechách a na Moravě. Svým hudebně pedagogickým působením významně přispěli ke rčení “Co Čech, to muzikant.” a vytvářeli podhoubí, ze kterého vyrůstali velikáni české hudby jako Josef Mysliveček, Jan Dismas Zelenka, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a mnoho dalších. Mezi nejslavnější jména z oblasti kantorské hudby patří Tomáš Norbert Koutník (1698–1775; působil v Chocni), Viktorín Ignác Brixi (1716–1803; působil v Poděbradech), Josef Schreier (1718–?; působil v Bílovicích u Uherského Hradiště) a vrcholný představitel kantorské hudby Jakub Jan Ryba (1765–1815; působil v Rožmitálu pod Třemšínem), autor známé České mše vánoční “Hej, mistře!”. A mezi tyto nejdůležitější jména patří právě i náš bakovský kantor Jiří Ignác Linek.
Pavel Ostrý
muzikolog a pedagog
